Březen 2016

Ztracena v čase

27. března 2016 v 21:29 | Kate |  Diary
V první řadě bych se Vám chtěla omluvit, že tento týden nebyly články. Neměla jsem vůbec náladu a potřebovala jsem si dát některé věci v hlavě do pořádku, srovnat myšlenky, pocity, apod. Chtěla jsem vydat článek, ale byl by zřejmě o ničem. Téma týdne teď vynechám a napíšu Vám, co se tento týden odehrálo.
Tento týden byl naštěstí krátký, ale i přesto se zdál být nekonečný. Pondělí se strašně táhlo, hodiny ubývaly pomalu. Úterý uteklo sice o něco rychleji, ale i přesto bylo téměř nekonečné. Ovšem středa byla nejhorší, měli jsme do půl třetí, měl to být celkem pohodový den, ale dali nám suplovanou informatiku, takže jsme místo toho měli češtinu a matematiku. Sice jsme si víceméně jen povídali, ale i tak. Poslední hodinu jsme se koukali na nějaký film, takže bylo vážně podstatné v té škole strašit. Upřímně, kdybych ve středu zůstala doma, tak bych o nic nepřišla, akorát o ten film. :D
Čtvrtek popisovat snad ani nemusím, byl to pro mě odpočinkový den, který jsem strávila se svou postelí nebo sedačkou. :D V pátek jsme s mamkou vyrazili na nákupy do Brna (Avion a Olympie) na konci článku budou fotky toho, čím jsem si udělala radost. :) V sobotu jsem opět vyrazila do Olympie (asi si tam dám přechodné bydliště), ale tentokrát s kamarádkou. Jeli jsme do kina na Zootropolis, film/ pohádka se nám líbila, takže za nás určitě palec nahoru. K lístkům jsme dostali nějaké slevové poukázky do Burger Kingu, tak jsme se tam hned po skončení filmu stavili na BK Fusion, já měla Oreo a kámoška KitKat. Pak jsme obešli celou Olympii, koupili jsme si pár věcí a jeli jsme domů.
To bych ale nebyla já, aby se mi nestala nějaká vtipná událost... šli jsme po nákupáku a já kámošce zrovna posílala fotky, takže jsem koukala do mobilu. Naproti šli nějací dva kluci a oba mě pozdravili, než jsem stihla zareagovat, tak už byli dávno za náma… stihla jsem se jen otočit, ten jeden se taky otáčel byl to blonďák, ale ten druhý šel dál. Upřímně? Nemám nejmenší ponětí, kdo to byl a do teď mi to "šrotuje" v hlavě. :D Pokud do mě prostě nevrazíte, tak si Vás obvykle nevšimnu. :D
Na závěr Vám sem dám nějaké fotky z dnešní procházky, jelikož bylo vážně krásně a hlavně konečně teplo.♥


Veselé Velikonoce Vám všem, ať Vás kluci moc nezmlátí, užijte si
poslední den volna. A radujte se z rozkvétající přírody.♥
PS: Děkuju za krásné komenty!:)

Začni znova | TT

19. března 2016 v 19:10 | Kate |  Téma týdne
Denně se několik lidí po celém světě vzdává svým snů. Hlavními důvody bývá například strach z neúspěchu, ovlivňování/ názory okolí, apod. Nízké sebevědomí není dobré, ale příliš velké také ne. Každý z nás by si měl věřit, ale pouze do určité míry. Určitě se i Vám někdy stalo, že Vám nevyšel plán na splnění nějakého snu, či sportovní aktivita a jiné. Kolik z Vás se vzdalo snu, koníčku nebo jiné věci, kterou jste chtěli a chcete ? ... jen kvůli svému okolí? Proč?

Únik z reality

15. března 2016 v 20:18 | Kate |  Diary
Občas bych se nejraději zvedla a utekla. Utekla někam hodně daleko, co nejdál odtud. Někam, kde mě nikdo nezná, nikdo by mě tam nehledal, i když by mě nikdo nehledal, i kdybych byla schovaná jen o pár metrů dál.
Potřebuji aspoň na chvíli vypnout, přijít na jiné myšlenky. Hlavně chci být konečně sama. Ne, že bych neměla ráda lidi, které kolem sebe denně mám. Ale každý občas potřebuje občas chvíli klidu, být jen sám se svými myšlenkami a pocity. Nebýt nikým a ničím ovlivňován.
Bohužel je to celkem nereálné, i když se jdu sama projít, vždy potkám X lidí, které znám. A navíc vždy je tam i "on". Ten, který sleduje každý můj krok a stále jde tam, kam já.
Jediný můj únik z reality je hudba. Prostě si jen sednout do kouta se sluchátky v uších, mít puštěnou mou oblíbenou hudbu přemýšlet. Achjo, Kači… přestaň psát tolik depresivních článků. Ale tohle je jediné místo, kde můžu říct vše a nikdo mě nebude soudit. Ok, možná jo, ale to se ve většině případů stejně nedozvím.:D Příští článek bude pozitivní, slibuji.


Komedie života | TT

12. března 2016 v 18:23 | Kate |  Téma týdne
Ahoj všichni,
rozhodla jsem se dát si předsevzetí a dodržovat určitou pravidelnost článků. Bravo Kači. :D Chtěla bych psát dvakrát týdně a to v úterý a sobotu. Původně jsem chtěla psát v úterý takové ty deníčkové články, apod. a v sobotu téma týdne. Ovšem jak tak nad tím teď přemýšlím, přijde mi divné psát ani ne v půlce týdne deník, takže to asi budu muset přehodit. No to se ještě uvidí. Každopádně doufám, že mi ta pravidelnost vydrží.
Jinak bych vám všem chtěla strašně moc poděkovat za podporu u minulého článku. Příští týden už možná zajdu za tou psycholožkou a pak se uvidí. Určitě vám dám pak vědět, jak to dopadlo.
Teď už konec keců a jdeme na samotný článek...

Nevěř nikomu, nejmíň sám sobě.

8. března 2016 v 20:20 | Kate |  Diary
Není snad nic horšího, než pocit, že vás někdo sleduje, když jdete po ulici, městě, apod. Kamkoliv se hnete vy, "on" jde stále za vámi. I když jdete po prázdné ulici, pořád se ohlížíte a i přesto, že nikde nikdo není, nemůžete se toho pocitu zbavit. Je to možná i příčina toho, proč chodím vždy tak rychle. :D Mám strach, pocit, že na mě někde "číhá" nebezpečí se stále víc a víc zvětšuje.

Things We Lost In The Fire

1. března 2016 v 19:23 | Kate |  Diary
Upřímně? Vůbec jsem nevěděla, jak mám tento článek pojmenovat. Pak jsem si ale vzpomněla na písničku, která nese stejný název. Jistě ji všichni znáte. A v ten moment jsem si řekla, že by takový název nebyl k zahození. Mě osobně se ta písnička líbí a v poslední době ji poslouchám celkem často. Ale teď už k článku...